Semenné rostliny mají několik vývojových větví; většinou bývají členěny na pododdělení Coniferophytina, Cycadophytina a Angiospermophytina. První dvě pododdělení zahrnují několik příbuzenských skupin rostlin, které dosáhly přibližně stejného vývojového stupně a souhrnně bývají označovány jako rostliny nahosemenné (Gymnospermae). K jejich společným znakům patří zejména nedokonalá ochrana vajíček, která vyrůstají vlně na plodolistech /nejsou dokonale uzavřena v pestíku jako u krytosemenných); tato vajíčka dozrávají v semena, která u některých druhů napodobují peckovici, nažku nebo bobuli krytosemenných rostlin (tzv. semenné plody), absence květních obalů i blizny, k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko, dřevní část cévních svazků tvoří zpravidla jen tracheidy, samčí a samičí výtrusné listy (tj. mikro- a maegsporofyly) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory; k opylení dochází větrem.

pododdělení Cycadophytina

Cykasovité rostliny jsou charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy; tvoří megafylní vývojovou větev semenných rostlin. Tato skupina dosáhla největšího rozkvětu v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky.

Třída Kapraďosemenné (lyginodendropsida)

Kapraďosemenné rostliny jsou vymřelou skupino dřevin stromového i liánového vzrůstu s velkými zpeřenými listy, které svým vzhledem připomínaly kapradiny (odtud též název semenné kapradiny). K ochraně vajíček sloužily u některých zástupců číškovité útvary listového původu. Tato skupina je doložena z období devonu až jury, nejvíce však byly kapraďosemenné rozšířeny v karbonu, kdy tvořily dominantní složku tehdejší flóry. Předpokládá se, že se z nich (nebo z rostlin jim blízce příbuzných) vyvinuly rostliny krytosemenné.

třída Cykasy (Cycadopsida)

Cykasy představují nejprimitivnější skupinu recentních semenných rostlin. Jsou to nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene. Mikrosporofyly (s velkým počtem prašníků) i megasporofyly (s několika vajíčky) vytvářejí oddělené jednopohlavné šištice (strobily). Oplození zajišťují velké obrvené spermatozoidy. Zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, a proto připomínají plod - peckovici krytosemenných (tzv. semenná peckovice.)

Cykasy se dnes vyskytují asi ve 100 druzích v tropických a subtropických oblastech. U nás se někdy pěstují ve sklenících.

pododdělení Coniferophytina

zahrnuje skupiny nahosemenných rostlin s malými jehlicovitými nebo šupinovitými listy (mikrofylní vývojové větev semenných rostlin). Ploché tyčinky (mikrosporofyly) nesou na spodní stranně několik prašníků (mikrosporangií), na plodolistech (megasporofylech), bývá většinou jen malý počet vajíček.

Jinany

Je to dvoudomý strom (tvoří samčí i samičí exempláře), s plochými, ±  dvoulaločnatými listy s vidličnatou žilnatinou Velká kulovitá semena připomínají peckovici (semenná peckovice). K opylení dochází větrem, oplození zajišťují mnohobičíkaté spermatozoidy (u nahosemenných vývojově původní znak). Jinan se přirozeně vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně, do 18. stol. je však běžně pěstován v botanických zahradách a parcích Evropy a Sever Ameriky.

Jehličnany zahrnují většinu stálezelené dřeviny stromovitého., méně keřovitého vzrůstu s jehlicovitými čí šupinovitými listy. stavbou listů (silná epidermis s kutikulou, přítomnost průduchů ponořených od úroveň okolních pletiv aj.) jsou jehličnany přizpůsobeny ke snížení ztrát vody výparem. V listech, primární kůře i ve dřevě bývají většinou vyvinuty pryskyřičné kanálky. Tyčinky (samčí výtrusné listy, mikrosporofyly), stejně jako plodolisty neboli semenné šupiny (samičí výtrusné listy, megasporofyly) jsou uspořádány v oddělených jednopohlavných Ploché semenné šupiny (vyrůstající z úžlabí podpůrných šupin) nesou obvykle dvě vajíčka. Opylování jehličnanů zalištuje vítr.Podpůrné šupiny - nesou obvykle dvě vajíčka.

Pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka v době jeho zralosti vysycháním tekutiny jsou vtahována do vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky ( v rámci nahosemenných rostlin vývojově pokročilý znak.

Jedna nakonec splývá s vaječnou a tím vzniká základ embrya na nakonec splývá s vaječnou buňkou a tím vzniká základ embrya.

Oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu. Semena bývají zpravidla křídlatá a jsou rozšiřována větrem vzácně se jejich rozšiřování podílejí i živočichové (např. u jalovce). Samičí šištice !megastrbily) dozrávají v šišky, které často dřevnatějí zejména jejich tvar a velikost jsou (vedle jehlic významnými určovacími znaky). V době zralosti se semenné šupiny šištic víceméně rozevírají, semena se uvolní a celé šišky opadávají (např. borovice). U některých rodů (jedle) se šišky rozpadají na stromě, kde zůstává zdřevnatělé vřeteno.

Přehled nejdůležitějších zástupců

Smrk obecný, Jedle bělokorá, borovice lesní a borovice kleč, modřín opadavý, borovice vejmutovka pichlavý smrk pichlavý, borovice černá,jalovec obecný, tis červený.

Redukční orgány krytosemenných rostlin

květ krytosemenných rostlin představuje specializovaný prýt omotaného částí, nesoucí různě přeměněné listy, které se přímo či nepřímo účastí pohlavního rozmnožování. I když základní mode květu je jednoduchý u všech krytosemenných z hlediska stavby, barvy a velikosti _od několika mm až přes l metr v průměru se tento orgán vyznačuje nesmírnou.

Kalich k